Datum první publikace: 6.6.2014
Poslední aktualizace a úprava článku: 20. 5. 2025
Toužíte po krásné zahradě, ale nechcete trávit každou volnou chvilku sekáním trávníku, vytrháváním
plevele a zaléváním? Dobrá zpráva – jde to i jinak. Bezúdržbová zahrada není mýtus, ale stále
oblíbenější přístup, který vám ušetří čas i energii a zároveň vám umožní si opravdu užívat klid, krásu a
užitek své zahrady.
Tradiční trávník je jednou z nejnáročnějších částí zahrady na údržbu – je třeba ho pravidelně sekat, zalévat a hnojit. Místo nekonečných koberců trávy ale můžete zvolit trvalkové záhony, rozkvetlé louky nebo štěrk s okrasnými travinami. Výsledkem bude zahrada, která žije vlastním životem – a vy si ji konečně budete moci vychutnat.
Pokud do záhonů nevstupujeme, půda zůstává kyprá a vzdušná. Stačí ji jemně prohrabat a přidat kompost. Rytí není potřeba.
Na malém prostoru lze vytvořit pestrý a úrodný záhon například ve tvaru klíčové dírky. Ušetříte místo i námahu.
Zamulčovaná půda téměř nepustí plevel. Sláma, dřevěná štěpka nebo kůra udrží vlhkost a postupně se rozloží na humus.
Mulč a strukturovaná půda udrží vodu mnohem déle než klasický záhon. A když ještě použijete například německou kopu, půda vodu doslova nasává.
V bezúdržbové zahradě pomáhají mikroorganismy, kompost, mulč a živý ekosystém – ptáci, hmyz, ještěrky. Přirozená řešení místo postřiků.
Je rok 2014 a my jsme se rozhodli založit si zahradu (téměř bezúdržbovou) na pěstování zeleniny. I když náš slaměný dům ještě nestojí, můžeme si to s klidem dovolit. Máme podrobný permakulturní návrh celého našeho sadu, ve kterém má už všechno své místo.
Naše zahrada stojí na místě, které stavbě nebude překážet. Proč jsme si tím tak jistí? Protože její zakládání ani zdaleka nevypadalo jako běžné okopávání, orání a příprava půdy na sázení. U nás
v sadu to žilo!
„Podržte metr od elektrického sloupu, směrem k budoucí cestě. Tady máme šest metrů. Od budoucího kurníku bude rezerva čtyři metry. Ok. Vyměříme i bylinnou spirálu. Postavím se na vrchol téhle
hromady hlíny a od středu vyznačíme přesný kruhový obvod bylinné spirály,“ rázně uděluje pokyny Patricia Černáková, naše permakulturní designérka, která nám celý návrh pomohla vypracovat.
Dvě zahradní architektky Monika Gálová a Lucie Kováčová mezitím vytyčují hlavní body naší zahrady. Všechno sedí na centimetr přesně i s návrhem designu, který Paťa připravila. „Minimální improvizace. Všechno do sebe zapadá,“ konstatuji s radostí. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Je za tím spousta přípravných prací.
Kromě návrhu designu, který jsme tvořili tři týdny, následovaly další dva týdny příprav všech materiálů pro založení zahrady (kameny, trámy, seno, sláma, dva druhy hnoje, kartony, staré koberce, zemina, shnilé dřevo a větve… sazenice), až po celou organizaci workshopu o zakládání zahrady u nás v sadu.
Veškerá ta námaha se vyplatila. Všechno sedí „jako zadek na nočníku.“ 🙂 Můžeme začít!
Můj tip: Při zakládání bezúdržbové zahrady myslete na to, abyste si předem promysleli nejen design, ale také orientaci vůči slunci, dostupnost vody a snadný přístup. To vše vám ušetří spoustu práce později.
Abychom nejen my, ale i další lidé zjistili, jak založit vyvýšené záhony a bylinkovou spirálu, uspořádali jsme u nás v sadu první workshop. Vedla ho samozřejmě Paťa a pomáhal jí také permakulturní designér Martin Pavlovský a zmíněné zahradní architektky Monika a Lucie. Už v devět ráno parkovalo u našeho sadu prvních šest aut.
Lidé přicházeli a my jsme zatím chystali stoly s jídlem a pitím. I když jsme měli volná místa pro 25 účastníků, spolu s 12 dětmi a přáteli nás bylo přes čtyřicet :-). Na úvod jsme si udělali prohlídku sadu, během které jsme lidem vysvětlili všechny benefity sadu.
„Pozemek je slunný a roste tu mnoho ovocných stromů, což je velkou výhodou. Lidé si často neuvědomují, jak dlouho trvá, než strom vyroste a začne plodit. Není náhodou se říká: zasaď strom a postav dům. Pokud máte permakulturní design, můžete si to dovolit, protože víte předem, kde co bude stát a kde se stromům bude dobře dařit,“ vysvětluji účastníkům a vedu je na konec pozemku k jezírku. K němu je těžký přístup, protože po vydatných deštích zarostl a překážkou je i hromada větví.
Paťa nám však dala hned první instruktáž: „Jděte se podívat do sadu a cestou zpět, abyste nešli s prázdnou, prosím každého, aby přinesl větve, které použijeme do vyvýšených záhonů.“ A tak je za deset minut okolí jezírka vyčištěno. Úžasné, jak rychle lze něco udělat, když má člověk dost volných rukou. Paťa začíná první přednášku. Lidé pozorně naslouchají, co dnes budeme dělat, jak a proč.
„Včera jsme si předpřipravili základy pro dva druhy záhonů, které během dneška vytvoříme. První záhon se jmenuje německá kupa. Včera nám bagr vytvořil rýhu v zemi, do které naházíme přinesené větve a také staré dřevo. Postupně budeme tvořit vrstvy, které nám vytvoří ‘kopu’,“ vysvětluje Paťa a ukazuje na další materiály, které použijeme – seno jako další vrstvu, pak hnůj, zeminu a jako poslední vrstvu slámu, kterou záhon zamulčujeme.
Můj tip: Pokud nechcete každý rok půdu ryt, zaměřte se na vyvýšené záhony nebo techniku bez obdělávání – stačí prohrábnout povrch a přidat kompost. Půda zůstane kyprá, plná živin a rostliny budou prospívat bez zbytečné námahy.
Lidé se hned pouštějí do práce a lámou větve na malé kusy, aby z záhonů nevyčnívaly. Větve a shnilé dřevo mají v záhonu působit jako houba, která se po dešti nasákne vodou a postupně záhon zásobuje vláhou. Také jako humus. Rozkladem vzniká velmi kvalitní humus a teplo, což je přínos pro růst rostlin.
Spolu se senem a hnojem vzniká za pár let velmi kvalitní půda pro sázení. Což my, jako vlastníci sadu, kde je těžká jílovitá půda, velmi oceňujeme. Jak říká Paťa, při zúrodňování a zakládání běžné zahrádky bychom museli vykopat a navézt tuny kvalitní zeminy. Paťa je však zastáncem toho, že vše, co je na pozemku, se tam i využije – například staré větve a dokonce i jílovitá půda z výkopu.
Tu nám bagr složil přímo na místě bylinkové spirály. Prostě nám vznikla hromada, z které jsme vytvořili prostor pro život bylinek (více o bylinkové spirále v připravovaném článku). Německá kupa postupně vyrůstá v ohraničeném prostoru ze starých trámů. Jejich rozměry jsou nadimenzované přesně podle podmínek investorů – tedy nás a našich rozpětí rukou.
Výhodou vyvýšených záhonů oproti klasické zahradě s řádky je, že do záhonů člověk nevstupuje, protože na ně z obou stran dosáhne rukama při pletí, sklizni i sázení. Nešlapanou půdu není třeba okopávat.
1. Check! První věc, kterou v naší zahradě nemusíme dělat – OKOPÁVAT!
Zakládáme zahrádku při dvou dětech a pestrém životním stylu… starší lidé se diví a žasnou. Vždyť zahrádku je třeba okopávat (to nemusíme :-)) a je potřeba mít pořádný kus pole, kam všechno vysadit.
2. Check! My nemusíme mít nekonečné řádky zeleniny. Na malém prostoru krásná zahrada.
Představte si dlouhou zahradu s nekončícími řadami záhonů až po obzor a zapadající slunce. Komu by se do takové zahrady chtělo? Kdo by ji chtěl mít rovnou pod nosem, před domem? My ne! A proto je další záhon ve tvaru klíčové dírky. „Záhon se má točit kolem vás, a ne vy kolem něj,“ říká Paťa a vstupuje do záhonu vytvarovaného ze starých tašek. „Stačí stát na jednom místě a otáčet se kolem vlastní osy.“
Můj tip: Tento tvar záhonu šetří čas i záda. A pokud jej osázíte nenáročnými trvalkami místo letniček, péče bude minimální a efekt dlouhodobý.
Všude na dosah záhon. Je to časová, energetická i prostorová efektivita.“ Navíc musím dodat, že i vysoce estetická. 🙂
Druhá skupina lidí pracuje na vytvoření klíčové dírky. Dvě ženy ve středním věku pokládají na dno karton, kterým zabráníme prorůstání trávy do záhonu. Není třeba trávník nijak pracně odstraňovat, stačí rozložit karton.
Mladí muži vozí kolečky zeminu do záhonu a tenkou vrstvu hnoje. Dospělí i děti nosí navrch záhonu slámu. Paťa vysvětluje význam mulčování – „Nikde v přírodě není přirozené, aby byla zem odkrytá. Takový stav je pro přírodu pohroma – dochází k erozi půdy, nebo půdu zničí záplavy či požár. Přesně tak chápe příroda i okopané záhonky v zahradě.
První, co příroda může udělat, je vyslat na takovou půdu pomoc – odolné a přizpůsobivé výsadkáře do první linie – většinou pýr a další, v našem pojetí, plevel. Když si to převedeme do lidského světa, pýr představuje mírovou misi, která má za úkol dostat krajinu zpět do původního stavu, stabilizovat ji.
Jakmile na tomto kousku země začne růst i něco jiného – trávník, bylinky, zelenina – postupně výsadkáři ustupují, stejně jako mírové síly. 🙂 Lidé však hned sáhnou po postřicích a likvidují je jako plevel. Okopáváním si přidělávají práci navíc, protože příroda na postižené místo vždy vyšle své výsadkáře.
Proto je nejlepší každý záhon zamulčovat. V našem případě slámou. Zemina se zakryje, nevyrůstá na ní plevel, sláma se rozkládá a mění na humus a navíc udrží vlhkost a teplo.“
3. Check! Neplít!
4. Check! Méně zalévat!
Zní to téměř jako bezúdržbová zahrada.
Založení vyvýšených záhonů je určitě náročnější než zryjt zahradu a nasadit. Jenže zatímco rytí je třeba každý rok, vyvýšený záhon stačí založit jen jednou. A když máte k tomu dalších třicet lidí dobré vůle, kteří vám pomohou, zvládnete to i za jediný den! „Napočítal jsem sedmnáct aut, dokonce až ze Zvolena.”
„Neuvěřitelné. Ti lidé k vám přišli, aby pracovali u vás na zahradě?“ ptá se mě s údivem starý dědeček Brablec, od kterého jsme sad koupili. Ráno přišel mezi prvními účastníky, rozložil si židli a celý den pozoroval, jak na jeho louce vzniká krásná zeleninová, květinová a bylinková zahrada.
„Jsem tak šťastný, že tu něco nového vzniká a roste. Je neuvěřitelné, že všichni ti lidé přišli, aby vám pomohli. Kdyby mi bylo o pár let méně, taky bych si udělal takové záhony,“ dodává spokojeně. Stejné pozitivní reakce slýcháme i od účastníků. „Skutečně platí, že jednou vidět je lepší, než stokrát slyšet,“ říká mi Evka ze sousední vesnice.
„Na podzim plánujeme postavit skleník a určitě u něj poroste i takovýto vyvýšený záhon,“ pochvaluje si. Evka je třicátnice, maminka tříletého Kubíka, a na workshop si přivezla i dalšího potomka ještě v břiše. Mezi účastníky však byli i starší lidé kolem padesátky, kteří se Paty ptali nejvíce – jako zkušení pěstitelé. Paťa jim trpělivě odpovídala na všechny otázky od kompostování až po mulčování.
Mladší ročníky většinou mlčky nasávaly všechny informace. Byl to nesmírně užitečný, inspirativní a příjemný den, díky kterému budeme mít už toto léto zdravou zeleninu pro naše děti.
FOTO: www.helenakurus.sk a www.tomasbencik.com
VÍCE FOTOGRAFIÍ v galerii Slovensko zde a na facebooku lifereset zde.
Související články:
Novinárka, blogerka, lektorka a matka piatich detí. Autorka kníh Ako mať krásnu jedlú záhradu a nenadrieť sa, Alžbetka s Klárkou si vysnívali čarovnú záhradku, Útulný a zdravý domov. Tvorkyňa filmu V zdravom dome žijú šťastní ľudia. Lektorka kurzov zdravého bývania, zdravého interiérového dizajnu a ekologického staviteľstva.
Najpredávanejšie knihy pre deti aj dospelých
Naše projekty
Plníme si povinnosti
