Datum prvního zveřejnění: 2. 6. 2018
Poslední aktualizace a obnovení článku: 15. 7. 2025
Permakultura je spolupráce s přírodou a plnohodnotné uznání každé její části – od živočichů, hmyzu, „škůdců“, přes stav půdy, její pH až po původní rostliny na pozemku a klimatické pásmo. Cílem permakultury je vytvořit harmonii mezi tím, co člověk potřebuje k přežití, a tím, co dokáže přírodě vrátit. Půda dává úrodu nejen k nasycení nás lidí, ale živí celý ekosystém.
Jedním ze základních principů lesa je rozmanitost. V lese najdete keře, stromy, bylinky, květiny, ale také hady, ježky, ptáky a další přirozené obyvatele lesa. Díky rozmanitosti je les stabilní. Stejně tak to platí pro zahradu.
K takovému kolapsu nedojde v zahradě s rozmanitým živým plotem či v zahradě, kde květiny doplňují zeleninu, bylinky ji chrání a stromy jí poskytují stín, hmyz ji opyluje, ptáci jí dávají zvuk, ještěrky pohyb a jezírko životní sílu.
Stručně řečeno, pokud se na zahradě záměrně vysadí správná kombinace permakulturních rostlin, vyhnete se katastrofě.
V lese nikdo nehnojí, nestříká, nekopá, neryje, neorá, a přesto je půda v lese doslova k sežrání. Krásně voní, v rukou je to balzám pro hmat a mě nejednou svede ji ochutnat. Opravdu chutná dobře! A toho se snažíme dosáhnout i v permakulturní zahradě. Máme‑li s přírodou spolupracovat a ne s ní bojovat, pak prevencí – budováním půdy. Jedním z řešení jsou vyvýšené záhony.
Jejich skladba je podobná té v lese: na trávník položíme karton, abychom nemuseli odstraňovat drn; pořádek s ním udělá právě karton, který se časem rozloží. Na karton klademe suché silné větve či i celé zetlelé pařezy stromů, vrstvíme tenké větve, zeminu, vyzrálý hnůj, zeminu – podle toho, jak vysoký a výživný chceme mít vyvýšený záhon.
Vždyť i v lese spadne na zem větev, listí, trus… a tím se tvoří ta krásná voňavá černozem. Suché větve fungují v záhonu jako houby, které se za deště napijí a v době sucha záhon zásobují vodou. Zároveň se rozkládají a vytvářejí při tom teplo. Vše skvělé podmínky pro růst naší zeleniny. Inspiraci najdeš v článku: Zahrada tak trochu dost jinak!
Dimenzujeme je na rozpětí našich rukou tak, abychom do jejich středu dosáhli ze stran a nemuseli půdu sešlapovat a utlačovat. Okopáváním a rytím se často stane, že půda s organismy, které v životě neviděly světlo, se dostane na slunce a zahynou. Totéž se stává s organismy, které nežijí pod povrchem. Převracením půdy s přírodou opět bojujeme.
Co jste si ještě mohli v přírodě všimnout. Pro přírodu není normální, aby byla půda odhalená. Pro přírodu to znamená katastrofu! Erozi půdy. Otevřenou ránu, k níž posílá na pomoc své výsadkáře, rychlou pomoc – plevel. Jeho cílem je podle typu půdy pomoci zakrýt odhalenou část a zúrodnit ji.
Proto se ve zhutněné půdě nejčastěji nachází jitrocel, na suché mateřídouška či heřmánek, ve vlhké například pryskyřník, v kyselé přeslička, v zásadité kopřiva atd.
Jak mít tak krásnou jedlou zahradu u sebe doma? Naučíme vás to v našem online kurzu Vypěstuj.
Chceme‑li s přírodou spolupracovat a ne s ní bojovat, půdu přikrýváme – mulčujeme: slámou, štěpkou, listím… Mulč zároveň brání výparu vláhy ze záhonu, nevytváří prostor pro plevel. Ten, který se v něm uchytí, lze ze slámy či štěpky velmi lehce vytáhnout.
A teď to velmi důležité!
V zakrytém záhonu nedochází k erozi půdy, té nejúrodnější několika milimetrové vrstvy, která se nachází na jejím povrchu. Spolupracujme s přírodou, nevytvářejme jí rány, ale raději teplé peřinky – stejně jako jsme to udělali my v naší permakulturní zahradě.
Každý se nás ptá, odkud máme každý rok štěpku. Jedním ze zdrojů může být štěpka, kterou si vyrobíte svým štěpkovačem tak, že naštěpkujete větve z vaší zahrady. Jelikož je stroj větší investice, my to každý rok děláme tak, že sledujeme, kde u cest silničáři štěpkují stromy a keře. Každý rok si to odpozorujeme a štěpku, kterou u krajnic nechávají, si jednoduše naložíme na vozík a dovezeme domů. Levné, efektivní, ekologické, permakulturní.
„Spolupráce s přírodou znamená i pochopení toho, jak fungují samotné stromy.“
Například je užitečné při vysazování stromů respektovat, jaký typ kořenů stromy mají. Protože kůlový kořen ořešáku čerpá živiny z velké hloubky. Ale třeba taková slíva má kořeny mělce pod povrchem, spíše do šířky. Bere živiny hlavně z povrchu.
To znamená, že stromům se daří lépe, když jim při výsadbě vybíráme vhodného souseda. Stejně tak při pěstování zeleniny respektujeme vzájemné působení rostlin, jinak alelopatické vztahy. Díky tomu víme, co s čím sázet, aby si rostliny pomáhaly.
Například paprice se prý daří s okurkou. Rajčeti nejen s bazalkou, ale i s celerem či kukuřicí a podobně. Kombinací bylinek se zeleninou jste o krok napřed před škůdci – je to prevence.
Aksamitník je dobrý na odpuzování háďátek, která napadají téměř všechnu cibulovou zeleninu, lichořeřišnice pomůže při odpuzování mšic a prý i slimáků. A ještě jedna pikantnost: Zmíněný aksamitník prý pomáhá na podrážděný žaludek po kocovině 🙂
Voda je život!
Když jsme koupili náš sad, byly v něm jen stromy a trávník. Děti v zahradě neměly mnoho podnětů ke zkoumání. První věc, kterou jsme tedy vytvořili, bylo malé napajedlo z plechové vaničky, kterou jsme zakopali do země. Za dvě hodiny tuhle mini vodu objevily včely, ptáci a také drobný vodní tvor – potápník! A před našima očima se začal pestrý život. Přitom jsme měli vodu jen v malé plechové vaničce. Mimochodem, skvělý nápad i pro malé zahrady. Podívej se na článek: 10 tipů, jak vytvořit hravou dětskou zahradu.
Čím větší jezírko, tím větší pestrost, více zvířat, více radosti. I v přírodě jsou nejkrásnější scenérie ty u zurčícího potůčku či horského jezera. Naše zahradní jezírko má rozměr 2,5 m × 1,8 m, je fóliové, bez čerpadel. Vysazené rostliny mu pomáhají udržovat rovnováhu a ryby vychytávají komáry. Nekrmíme je, díky čemuž je jejich množství přiměřené a mají přiměřenou velikost.
Veškerá naše péče se soustředí na jaro a podzim – sestřihnout suché části rostlin – a přes léto, pokud dojde k odpaření hladiny, dopustit vodu. A zbytek je už jen radost, nejen naše, ale i všech zvířecích a hmyzích návštěvníků. Jezírko je napojené na bylinkovou spirálu, aby na jejím severním úpatí vytvářelo vlhké mikroklima pro pěstování vlhkomilných bylinek.
Ne všichni majitelé zahrádek touží pěstovat i zeleninu – a to je v pořádku. Permakultura znamená také permanentní, tedy trvalkovou výsadbu, například stromů a keřů. Můj tip pro „nezahrádkáře“ je vysadit si jedlý živý plot z angreštů, rybízů, aronie, josty, rakytníku, muchovníku, popínavých rostlin jako vinná réva, kiwi, akebie, schizandra a podobně.
Zahradníci myslí i na malé zahrady, a proto vyšlechtili stromy na nízkých podnožích, které vám udělají příjemný stín a klima na zahradě, jaké nedokáže vytvořit žádný přístřešek. Údržba stromů a keřů je ve srovnání se zeleninou a dokonce i s uhlazeným anglickým trávníkem podstatně jednodušší – a protihodnota v podobě sladkých plodů je k nezaplacení.
Zajímá vás téma pěstování stromů a keřů, ale nemáte dostatek informací? Proto vám doporučuji jeden z mých online kurzů Sadíme stromy v permakulturní zahradě.
Mnoho lidí se domnívá, že květinové záhony jsou vhodné pro zkušené zahrádkáře. Mají mylnou představu, že je s nimi hodně práce. Není! Dobře založený květinový záhon vám naopak práci šetří a zvládnou ho i začátečníci. Letos jsme s pomocí účastníků na našem workshopu dokončili další rozsáhlý květinový záhon, abychom kolem keřů v živém plotu nemuseli sekat. Sekání pod nimi je totiž poměrně náročné.
Stříhat květy dvakrát do roka je zábava – stříháme je na jaře, když nás to už táhne na první jarní slunce, a na podzim, když si je ještě chceme užít. Důležité je, aby květinové záhony tvořily trvalky, ideálně naše domácí, odolné druhy, jako například šanta kočičí (kocúrnik), kopretiny, echinacea, stračka, rudbekie, řebříček, okrasné trávy.
„Druhý podstatný bod je, abychom květiny sázeli opět do zakryté půdy a vyhnuli se okopávání a pletí.“
Permakulturně to jde tak, že květiny sázíme do záhonů zakrytých kartonem, který mulčujeme, abychom ho překryli. Mulč pravidelně doplňujeme, aby plevel neprostupoval ani po rozložení kartonu. Nebo méně ekologicky, ale velmi efektivně, do geotextilie, kterou rovněž překrýváme mulčem.
Záhon, který má vkusnou a hustou výsadbu, se nádherně rozroste a propojí, čímž nevznikne prostor ani pro plevel, ani pro okopávání. Není třeba zalévat ani hnojit. Stačí ho jen prostřihnout a kochat se.
Více o mých oblíbených květinových záhonech se naučíte v online kurzu Květinový ráj.
Permakulturní, neboli přírodní zahrada, je plná podnětů. Naši synové běží hned po škole na zahradu, aby si našli jahody, objevili první hrášek, špehovali ještěrku či dokonce užovku v našich jezírkách. Svačina jsou třešně.
Lidé často pěstují trávník, aby si na něm mohly děti hrát. Pravda je taková, že děti si na trávníku často nehrají. Nemají proč – upravený trávník nevoní, nechutná, nehýří barvami, zvuky ani zvířaty. Na těch párkrát do roka, kdy vytáhnou míč, si mohou jít zakopat nebo zahrát badminton na hřiště. Protože mít každý den v záhonu něco nového, zralého, voňavého, chutného, živého, je mnohem větší vzrůšo.
Poslední zajímavost na závěr. Přírodní zahrada podle vzoru lesa je pro člověka léčebna! Ne, není to žádné klišé, ale fakt. Miliony let jsme žili v přírodě. Naše tělo, tělesné funkce, nervová soustava jsou tomuto prostředí přizpůsobené natolik, že to máme zapsané v DNA.
V přírodě, která se permakulturně podobá té lesní – zdánlivě chaotické, ale s absolutním pořádkem – naše nervová soustava odpočívá. Prostředí zná a nemusí ho skenovat. Pracuje imunitní systém a trávení, které se v opačném případě odpojují, aby se energie zaměřila na svaly – útěk nebo boj.
Není náhoda, že dětské ozdravovny najdete v lese, ani to, že po procházce lesem nám rychle vytráví a jsme hladoví.. V přírodní zahradě se člověk cítí přirozeně. Podle toho se i chová. Podvědomě ho toto prostředí podněcuje k tomu, aby byl upřímný, autentický, otevřený vztahům, přizpůsobivý změnám, které život přináší.
Chcete vědět, jak krok za krokem vybudovat permakulturní zahradu? Připravili jsme pro vás knihu Jak mít krásnou jedlou zahradu a nenadřít se.
Novinárka, blogerka, lektorka a matka piatich detí. Autorka kníh Ako mať krásnu jedlú záhradu a nenadrieť sa, Alžbetka s Klárkou si vysnívali čarovnú záhradku, Útulný a zdravý domov. Tvorkyňa filmu V zdravom dome žijú šťastní ľudia. Lektorka kurzov zdravého bývania, zdravého interiérového dizajnu a ekologického staviteľstva.
Najpredávanejšie knihy pre deti aj dospelých
