Zdravá zahrada je nejen esteticky příjemná, ale také prospěšná pro naše fyzické a duševní zdraví. Škůdci na zahradě, úroda v ohrožení a uvnitř řeším, že chemii opravdu nechci použít. Vždyť proto pěstuji vlastní potraviny a buduji zdravou zahradu. Na internetu tu nějaký biopostřik, tam nálev, ale nic skutečně nezabírá. Podívejme se, proč tomu tak je.
Používat pořád dokola jen postřiky, ať už ekologické, domácí, nebo chemické, nemá smysl. Pořád řešíme pouze projev „nemoci“, a ne její podstatu. Každý postřik je jen náplast a neřeší naše systémové nastavení na zahradě. Zahrada potřebuje být celkově zdravá, mít zdravé klima, půdu a harmonické uspořádání. Zahrada potřebuje být pro své zdraví slunná, vzdušná, ne příliš vlhká a tmavá. Představte si dům, který je nevětraný a tmavý. Také se v něm množí roztoči, plísně, hmyz… Proto dbáme na to, aby na zahradě byla i stinná místa pro příjemný chládek, ale zároveň bylo dostatek slunce.
Stromy a keře prořezáváme, trávník sečeme po etapách tak, abychom pokaždé vytvořili ostrov neposekané trávy jako úkryt pro hmyz, trvalky či zeleninu okopeme a očistíme od odumřelých částí. Prostě každá zahrada, i ta permakulturní, potřebuje údržbu. Tak jako se staráme o své tělo, tak se staráme i o zahradu. Dobrá strategie a plánování na naší zahradě dělají zázraky. Mám pro vás také jeden zázrak, kterým vám pomohu dosáhnout zdraví a soběstačnosti, pomocí mého kurzu Vypestuj. Stačí kliknout ZDE >>>
Se zdravým klimatem souvisí jeden fenomén, a to fenomén betonových plotů. Aby zahrada po dešti oschla a aby se v parnu ochladila, je důležitý vítr, proudění vzduchu. Zahrada uzavřená betonovými ploty se stává statická, vzduch stojí. Představme si horké léto, zaprší a v takovéto zahradě je teplo a vlhko. Klima podporující množení škodlivých mikrobů a plísní. Řešením jsou polopropustné ploty, živé ploty. Vzduch částečně zadrží, částečně propustí. Jaké nastavení máte na zahradě vy? Máte v rovnováze vzduch, slunce, stín? V konkrétní údržbě dbáme na to, aby v korunách stromů, keřů i mezi zeleninou v záhonech bylo dostatek prostoru, slunce a proudícího vzduchu.
Zahradu udržujeme přiměřeně vlhkou, ne mokrou, ne suchou a zetlelou. V tom je obrovskou pomocí mulčování. Zakrývání půdy před vytvářením tzv. zázušku – krusty tvrdé země, po které voda steče, vítr a déšť půdu devastují, půda není kyprá, nedýchá. Odhalená půda znamená pro přírodu stav katastrofy! Proto napodobujeme děje v přírodě a mulčujeme, zemi přikrýváme. Zároveň dbáme na to, aby byla půda v dobré kondici, a to budováním půdy, které je systematické a probíhá po celý rok. Na jaře přidáváme kompost, mulčujeme, hnojíme například kopřivovým zákvasem, na pozdní léto vysévám zelené hnojení, na pozdní podzim přidáváme hnůj, který spálí i přezimující vajíčka škůdců a spory chorob. Dbáme na správné načasování, použití a zapracování.
Ve spolupráci s měsíčníkem Zahrádkář vám nabízím k nahlédnutí jeden z mých článků zde.
Proč pole kolabuje a les ne? Proč zemědělci velké lány polí neustále stříkají a hnojí, zatímco les funguje bez zásahů člověka bez přemnožení škůdců, bez hnojiv a má stále více stromů, plodů a zvířat? Protože les považujeme za vzor vyváženého systému založeného na rozmanité biodiverzitě. Tedy v lese najdeme nesčetné druhové zastoupení všeho živého i neživého. Na polích se pěstují hektary jediné plodiny. Proto právě čekám vlnu dřepčíků, kteří přijdou poté, co se poseče řepka olejka. Hejna dřepčíků z obrovských polí se přesunou do zahrad.
Tuto nestabilitu vytváří člověk, a to nejen na polích, ale často i na zahradách. Celé políčka zelí, samostatné záhonky kukuřice, či brambor a rajčat. Převzetím vzorů z funkčních systémů, jakým je les, si zajistíme určitou stabilitu. Proto pěstujeme na záhonech smíšené kultury.
Před lety jsme dobrovolničili na permakulturních farmách na Novém Zélandu, kde jsme v mnohém načerpali inspiraci. Například v tom, že pěstování zeleniny nemusí být jen v části zahrady, kterou vyčleníme a oddělíme od ostatní pod nálepkou užitková. V permakulturní zahradě máme zeleninové řádky navržené tak, aby spolu s trvalkami, bylinkami, případně jezírkem, stromy a keři tvořily jeden sladěný a estetický celek.
Krásné vyvýšené záhony lemované pestrými pásy trvalek dokážou vytvořit dojem nádherné botanické zahrady přímo pod okny domu. Zeleninovou zahradu nemusíme schovávat na konec pozemku, může být přímo před terasou domu místo trávníku, z něhož nemáme tolik užitku. Můžeme dosáhnout estetické a zároveň funkční i efektivní zahrady. Zeleninu máme přímo „pod nosem“, vidíme, co se v ní děje, zda je potřeba zalít, sklidit úrodu nebo ošetřit před škůdci. Nemusíme chodit daleko, protože i vzdálenost nás odrazuje. Záhony jsou zároveň systematicky rozložené, takže při normálním množství mšic bude zasažena jen část úrody, a ne celá. Umím to uvést do rovnováhy. Zahrada pod okny může být estetická, praktická, obohacující tělo pohybem i duši smyslem. Tehdy žijeme v propojení s ní.
Rovnováha znamená pěstování zeleniny u bylinek jako ochranných rostlin, spolu s květinami, které lákají opylovače, u stromů, které jsou domovem ptáků, u jezírka, které je domovem vážek, ještěrek, hadů… Pro predátory necháváme na zahradě hromádky listí, větví, kamenů, v nichž najdou ještěrky, ježci i hmyz úkryty. Podporujeme na zahradě tzv. divoké zóny , zónu divočiny, která by měla být bez zásahů člověka a vytvořená pro přírodu, hmyz, divoká zvířata. Vytváříme v ní zmíněné úkryty, také napajedla, krmítka a stejně tak i výsadbu. Například pro ptáky vysadíme jeřáb, pro motýly komuli, pro opylovače šantu kočičí. Zároveň podporujeme koloběh života v přírodě. Nejúčinnějším a nejpřirozenějším predátorem mšic je slunéčko. Dokáže sežrat stovky mšic za den!!! Stovky vajíček klade blízko mšic, na spodní stranu listů. Líhnutí trvá týden.
Chemickým postřikem na mšice ničíme i vajíčka slunéček. Zničíme si celou kolonii přirozených predátorů. Jednorázově postřik zabere. Mšice uhynou, efekt je okamžitý a totální. Ale z dlouhodobého hlediska systém nebudujeme, nýbrž ničíme. Ničíme přírodní procesy, které jsou jinak udržitelné a efektivní jako v lese.
Jeden desátek úrody vracím zpět přírodě. Kdysi sedlák pěstoval deset hlávek zelí. Devět pro sebe a desátou pro zajíce jako dar přírodě za to, že nám dala ze svého. Biopostřiky často nezničí všechny škůdce fatálně a okamžitě. Omezí jejich vývoj, množství, do té míry, abychom stihli mít úrodu i my a zároveň zachovali život na zahradě, aby pokračoval a nebyl úplně zlikvidován. Důležitá je proto etika zahrádkáře, zahradníka. Pěstovat i svou vlastní trpělivost, pokoru a vděčnost za všechno, co nám příroda dává. Pak je každá ztráta přijímána a náš svět se nezhroutí, jsme‑li schopni být vděční jak za to, co se podaří, tak za to, co se nepodaří. Pěstovat v souladu s přírodou vyžaduje i velký vnitřní soulad v nás samých. Příroda nás učí vnímat ji a stejně tak vnímat i sebe.
Příklad pro mšici:
Nestačí udělat jeden krok, abychom se škůdce zbavili. Nestabilitu našeho systému je třeba řešit komplexně 😊. Nebojte se, i s tímto vám umím pomoci. Doporučuji, abyste si prohlédli webinář Jak na škůdce bez chemie, který vám poskytne všechny nezbytné informace, tipy a triky, jak chránit vaši zahradu.
Novinárka, blogerka, lektorka a matka piatich detí. Autorka kníh Ako mať krásnu jedlú záhradu a nenadrieť sa, Alžbetka s Klárkou si vysnívali čarovnú záhradku, Útulný a zdravý domov. Tvorkyňa filmu V zdravom dome žijú šťastní ľudia. Lektorka kurzov zdravého bývania, zdravého interiérového dizajnu a ekologického staviteľstva.
Najpredávanejšie knihy pre deti aj dospelých
